Hypermobilita - zdroj bolesti páteře a kloubů.
Hypermobilita je nejčastěji známá jako zvýšena volnost kloubů a měkkých tkání, která je vyjádřena buď globálně a nebo lokálně v rámci jednotlivých tělních segmentů. Není to však jen větší ohebnost páteře a kloubů celkově, má mnohem více úrovní a příznaků, které si lidé právě s větší laxicitou vůbec nespojí. Často se tak zbytečně trápí a pendlují mezi ordinacemi lékařů, kteří si je přehazují jako horké brambory. Pojďme se na ně společně podívat.
PŘÍZNAKY NA ÚROVNI KLOUBŮ:
Zde se jedná typicky o větší rozsah než je fyziologický. V praxi například vidíme tyto stavy:
- kolena v hyperextenzi (propnutá dozadu)
- lokty v hyperextenzi (prolomené dozadu)
- palec lze ohnout až k předloktí
- ohnutí malíčku do pravého úhlu
- sed do W-sedu aniž by byl cítit tlak v kyčelních kloubech
Klinicky to potom často vede k tomu, že dochází k opakovým výronům kotníku i při zdánlivě malých zakopnutích, pocit nestabilních kolen, časté subluxace a luxace ramenních kloubů, opakující se lupání v kloubech, snížení kleneb chodidla.
V kloubech je totiž nižší stabilita, tím dochází k většímu dráždění proprioceptorů v kloubních pouzdrech a následnému vzniku dyskomfortu či bolesti v kloubu. Tato bolest bývá typicky popisována jako tupá, neurčité lokalizace, při určitém pohybu bodavá, opakující se cyklicky např. s pohybovou aktivitou.
Často také dochází k chronické únavě svalů z důvodu snahy o kompenzaci kloubní nestability právě aktivitou svalů. Mohou vznikat také svalové zatuhliny či Trps.
Hypermobilní lidé často trpí bolestmi v oblasti páteře (SI, bedra, mezi lopatkami, krk) či kyčlí. Zajimavé je, že i u hypermobilních jedinců se mohou tvořit a často také tvoří blokády v oblasti zad. Po jejich odblokování jsou ovšem velmi brzy zpátky, proto u hypermobilních jedinců nemá efekt manuální terapie dlouhého trvání a klíčový je právě dobře zvolený pohyb a zvýšení síly.
Děti i lidé trpící hypermobilitou jsou často vnímání jako méně šikovní, mají horší rovnováhu, často padají, otížněji pracují s jemnou motorikou. U dětí je právě často spojováno i s horším držením těla.
Hypermobilita se typicky projevuje v těchto situacích:
- lidé se rychle unaví i při běžných denních činnostech
- bolesti se akcentují dlouhodobým stáním či sezením
- často je spojena také s přetížením autonomního nervového systému
Typické příznaky u dospělých:
- sklony k bolestem zad a kloubů
- sklony k zánětům šlach (tendinitidám)
- časté migrény a napětí v oblasti krční páteře
- zhoršení obtíží v těhotenství či po porodu
- chronická únava
- potíže s pánevním dnem
Typické příznaky u dětí:
- velká ohebnost a flexibilita
- nemotornější, časté pády
- zhoršené psaní a grafomotorika
- rychlejší únavnost ve škole
- těžké udržet pozici déle než pár minut
I přesto, že máme několik typických testů, které mohou hypermobilitu naznačit je její diagnostika poměrně svízelná a většinou vycházíme právě z klinických obtíží, které klient popisuje a z kineziologického vyšetření. Důležité je také zmínit, že řešitelná je, ale zcela se jí zbavit nelze, protože je vrozená. V rámci fyzioterapie se snažíme maximálně podpořit tělo a umožnit mu kvalitní zpevnění kloubů za pomoci svalové koordinace a síly. Klíčový je vhodně zvolený silový trénink s respektem právě nižší kloubní stability, prvky pro zvýšení propriocepce kloubů a vhodná ergonomie provádění samotných aktivit. Vhodné je podpořit tento vývoj již od raného dětství.
Autor: Mgr. Dita Barcuch Raková